Nemyslete si, je to doopravdy tak - nejsme žádní gaučáci. S paničkou se věnujeme všemu možnému. Cashánek dělá rád canisterapii, vyhovuje mu, že může jen tak polehávat v postýlkách. Miluje hlazení a vlídné slovo. Má již vytipované své lidi a k nim se hrne s obrovskou radostí. Taky přesně ví, kde co dostane, do jaké postýlky může, jaký klín může navštívit. Pochopí, kdo ho chce jenom pohladit. Je pyšný, když mu říkají, jak je krásný.

Albi s Goldinkou se věnují výstavám, nejsou sice žádní extra přeborníci, ale pár úspěchů již mají oba za sebou. Albíka to ještě ke všemu baví, Goldinka ve výstavách smysl zábavy doopravdy nenašla.

Goldinku doopravdy chytl coursing. Je do něj celá "blázen". Nejdříve se jí lidi smáli, co že to jde běhat za psa. Potom se jí dostalo velkého uznání. A teď je už tak slavná, že jí potkávají lidi se slovy: "Ty jsi ta co běhá tak dobře ten coursing, viď." Zatím moc číňánků coursing neběhá a to je škoda. Když nás bude víc, daleko lépe lidi pochopí, že Goldinka není pouze nějaká ta výjimka potvrzující pravidlo. Proto děkujeme Krejgovi, že také objevil krásu coursingu.

Fabienek se zdá, že se mu zalíbili agility. Až někdy pochopí, že může běhat i po pravé ruce a že i ze zatočeného tunelu vede cesta na světlo, třeba z něho bude i závodník. Na číňánky se musí na agility velmi opatrně, jsou sice ochotni udělat vše, ale zdá se, že nepřenesou přes svoje srdíčko, že udělali chybu. Proto cesta vede jen přes chválení, chválení a chvál... .

Občas s námi na výstavu cestuje i mladá slečna Pavlínka. Miluje pejsky. Dříve měla kokříka, teď mají v rodině labradora. A proč toho nevyužít a nezkusit juniorhandling. Sice jsou skoro stále začátečníci, ale bez úspěchu určitě nejsou.